Umění boje
-Začátečníci, zabývající se bojovým uměním a sebekázní
by měli dbát na to, aby k sobě byli opravdu upřímní-
Písemné záznamy šermířských technik ve formě „veřejné učebnice“ pocházejí ze století 15. V tomto a v 16. století došlo k četnému zakládání a otevření šermířských škol a rozšíření „učebnic“ šermu. Zde hájí svůj primát Italové s tím, že italská škola šermu měla v době renesance vedoucí postavení v Evropě a šermířské školy na italské půdě vyučovaly už od 12. století. Někteří v této souvislosti poukazují již na staré gladiátorské školy šermu a boje, zavedené od roku 260 př. K.
-Není nejlepší předstírat, že o všem víme vše a vše umíme.
Jen hlupák mluví, jako by věděl.-
Při pohledu zpět, do historie, šerm – to je život. Nestačí pro jeho pochopení mluvit jen o pohybech, technikách, zbraních, zvycích a zákonech, ale je nutno postihnout vše, co člověka, kterékoli doby a místa, činí úplným.
Ke každé oblasti šermířského poznání je třeba přistupovat individuálně a tam, kde je vhodné jej rozdělovat na menší celky poznání a zažití. To platí především na studium šermířských škol.
Zejména je to vhodné pro školu italskou, která je nejrozvětvenější, nejobsažnější a nejvíce ovlivnila šermířské umění v Evropě.
Italové prosluli jako dobří šermíři a italská škola měla znamenitý věhlas. Italové nevytvořili jednu celostátní organizaci, což udělali například Francouzi, neboť v 16. století zde byla řada malých států a státečků, ale měli školy ve všech svých velkých městech již od 12. století, vedené předními mistry.
Vzhledem k tomu, že šerm byl vždy považován za důležitou součást výchovy šlechticů, mnozí i dojížděli k slavným mistrům, aby se naučili šermířskému umění, nebo mistry zvali do svých měst a zemí a podporovali je při otevírání šermířských škol.
Převaha italské školy šermu trvala zhruba do poloviny 17. století. Byl zde propracován systém šermu mečem, jakožto základní zbraně a rozvinut navazující systém šermu rapírem, oba v přísně účelovém charakteru – likvidaci nebo zranění protivníka. A to za použití všech v té době obvyklých způsobů a prostředků.
V technice se rozvíjely akce bodem, kdy jim u některých mistrů byla dávána i výhradní přednost. Pohyby byly přesně definovány a zdůvodněny. Polohy zbraně byly přesně a logicky stanoveny, rozsah pohybů pak účelově zmenšen, zavedly se styčné akce. Účinné byly odbody a odseky a protiútoky s využitím volné ruky. Protiútok se stal součástí krytu (stesso tempo).
Zaváděl se boj v linii a byly definovány druhy vzdáleností a postupně se vyvinula a ustálila i pravidla korektního duelového boje. Toto nové pojetí se rozšířilo po Evropě a bylo všude vyučováno dle italských mistrů. Italské publikace se staly základem i pro díla domácích autorů.
V souvislosti s italskou školou šermu se vždy uvádějí tři význační mistři:
Marozzo – byl dobrý teoretik i praktik a ve svém díle „Opera nova“ 1536 uvedl propracovaný systém šermu různými zbraněmi své doby. Byl také všeobecně uznávaná autorita a jeho zásady byly přejímány a rozváděny celou řadou dalších mistrů i z jiných zemí.
Agrippa – byl známý matematik a architekt. Zjednodušil, sjednotil a prohloubil systém šermu, ač sám nebyl mistrem šermířským. Od něho bylo přejato numerické značení poloh.
Grossi – ještě zjednodušil Marozzův systém, zavedl nové definice pro funkce zbraně a akce a určil a pojmenoval podstatu obrany a útoku. Jeho dílo tvoří předlohu pro šerm 16. století a získalo si využití a obdiv po světě. Stalo se i podkladem pro díla a výuku Sutora a Meyera v Německu.
Ovšem předložit ucelený přehled technik italské školy v systematické, metodické i obrazové podobě je těžko uskutečnitelné, neboť italská škola ve funkčním období 15. – 19. století má množství mistrů a učitelů a ani dva z nich neučili stejně. Nebyl vžitý jednotný systém a navíc každý z nich stávající prvky obohacoval o své, které považoval za funkční a dominantní.
Navíc souběžně s vývojem šermu se rychle vyvíjely i zbraně, což bylo vzájemně ovlivněno. Pro zpracování jakékoliv publikace však nějaký systém a pravidla potřebujeme, proto zvolíme takový postup, kde se nebudeme zabývat jednotlivými mistry a styly, ale prvky a technikami obecně v italské škole užívanými.
Do italské školy patří výuka šermu v technikách a zbraních:
- šerm rapírem
- šerm rapírem a štítkem
- šerm dýkou
- šerm dvěma dýkami, nožem
- šerm rapírem a dýkou
- šerm dvěma rapíry
- šerm rapírem a pláštěm
- šerm dýkou a pláštěm
Pzn. Zde není obsažen celý seznam všech výuk italské školy
Zdroj: Ozbrojená sebeobrana III RAPÍR Italská škola šermu - Larsova škola šermu
by měli dbát na to, aby k sobě byli opravdu upřímní-
Písemné záznamy šermířských technik ve formě „veřejné učebnice“ pocházejí ze století 15. V tomto a v 16. století došlo k četnému zakládání a otevření šermířských škol a rozšíření „učebnic“ šermu. Zde hájí svůj primát Italové s tím, že italská škola šermu měla v době renesance vedoucí postavení v Evropě a šermířské školy na italské půdě vyučovaly už od 12. století. Někteří v této souvislosti poukazují již na staré gladiátorské školy šermu a boje, zavedené od roku 260 př. K.
-Není nejlepší předstírat, že o všem víme vše a vše umíme.
Jen hlupák mluví, jako by věděl.-
Při pohledu zpět, do historie, šerm – to je život. Nestačí pro jeho pochopení mluvit jen o pohybech, technikách, zbraních, zvycích a zákonech, ale je nutno postihnout vše, co člověka, kterékoli doby a místa, činí úplným.
Ke každé oblasti šermířského poznání je třeba přistupovat individuálně a tam, kde je vhodné jej rozdělovat na menší celky poznání a zažití. To platí především na studium šermířských škol.
Zejména je to vhodné pro školu italskou, která je nejrozvětvenější, nejobsažnější a nejvíce ovlivnila šermířské umění v Evropě.
Italové prosluli jako dobří šermíři a italská škola měla znamenitý věhlas. Italové nevytvořili jednu celostátní organizaci, což udělali například Francouzi, neboť v 16. století zde byla řada malých států a státečků, ale měli školy ve všech svých velkých městech již od 12. století, vedené předními mistry.
Vzhledem k tomu, že šerm byl vždy považován za důležitou součást výchovy šlechticů, mnozí i dojížděli k slavným mistrům, aby se naučili šermířskému umění, nebo mistry zvali do svých měst a zemí a podporovali je při otevírání šermířských škol.
Převaha italské školy šermu trvala zhruba do poloviny 17. století. Byl zde propracován systém šermu mečem, jakožto základní zbraně a rozvinut navazující systém šermu rapírem, oba v přísně účelovém charakteru – likvidaci nebo zranění protivníka. A to za použití všech v té době obvyklých způsobů a prostředků.
V technice se rozvíjely akce bodem, kdy jim u některých mistrů byla dávána i výhradní přednost. Pohyby byly přesně definovány a zdůvodněny. Polohy zbraně byly přesně a logicky stanoveny, rozsah pohybů pak účelově zmenšen, zavedly se styčné akce. Účinné byly odbody a odseky a protiútoky s využitím volné ruky. Protiútok se stal součástí krytu (stesso tempo).
Zaváděl se boj v linii a byly definovány druhy vzdáleností a postupně se vyvinula a ustálila i pravidla korektního duelového boje. Toto nové pojetí se rozšířilo po Evropě a bylo všude vyučováno dle italských mistrů. Italské publikace se staly základem i pro díla domácích autorů.
V souvislosti s italskou školou šermu se vždy uvádějí tři význační mistři:
Marozzo – byl dobrý teoretik i praktik a ve svém díle „Opera nova“ 1536 uvedl propracovaný systém šermu různými zbraněmi své doby. Byl také všeobecně uznávaná autorita a jeho zásady byly přejímány a rozváděny celou řadou dalších mistrů i z jiných zemí.
Agrippa – byl známý matematik a architekt. Zjednodušil, sjednotil a prohloubil systém šermu, ač sám nebyl mistrem šermířským. Od něho bylo přejato numerické značení poloh.
Grossi – ještě zjednodušil Marozzův systém, zavedl nové definice pro funkce zbraně a akce a určil a pojmenoval podstatu obrany a útoku. Jeho dílo tvoří předlohu pro šerm 16. století a získalo si využití a obdiv po světě. Stalo se i podkladem pro díla a výuku Sutora a Meyera v Německu.
Ovšem předložit ucelený přehled technik italské školy v systematické, metodické i obrazové podobě je těžko uskutečnitelné, neboť italská škola ve funkčním období 15. – 19. století má množství mistrů a učitelů a ani dva z nich neučili stejně. Nebyl vžitý jednotný systém a navíc každý z nich stávající prvky obohacoval o své, které považoval za funkční a dominantní.
Navíc souběžně s vývojem šermu se rychle vyvíjely i zbraně, což bylo vzájemně ovlivněno. Pro zpracování jakékoliv publikace však nějaký systém a pravidla potřebujeme, proto zvolíme takový postup, kde se nebudeme zabývat jednotlivými mistry a styly, ale prvky a technikami obecně v italské škole užívanými.
Do italské školy patří výuka šermu v technikách a zbraních:
- šerm rapírem
- šerm rapírem a štítkem
- šerm dýkou
- šerm dvěma dýkami, nožem
- šerm rapírem a dýkou
- šerm dvěma rapíry
- šerm rapírem a pláštěm
- šerm dýkou a pláštěm
Pzn. Zde není obsažen celý seznam všech výuk italské školy
Zdroj: Ozbrojená sebeobrana III RAPÍR Italská škola šermu - Larsova škola šermu
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat.
K článku nejsou zatím žádné komentáře.
