Člověk se občas potká s pojmy, nebo názvy, které už někdy slyšel a má nějakou, nebo vůbec žádnou představu, co to vlastně je. Jednou z těchto věcí je Dračí doupě, také Dungeon&Dragons, nebo i Advanced Dungeon&Dragons. V tomto článku bych vás rád seznámil s tímto názvem a věcmi, pod ním se skrývajícími.
Dračí doupě (dále jen DrD), je hra na hrdiny, takzvané RPG (Role Playing Game). Nejedná se ovšem o počítačovou hru, ačkoliv nejspíš někteří z vás slyšeli o Dungeons and Dragons online, který je zpracován do počítačové formy ve stylu MMORPG pro internetové závisláky a PC pařany. Naše DrD je v podstatě stolní hrou (deskovou se říci nedá, neboť není potřeba žádná herní deska). Potřebujete k tomu pravidla, vydávaná v sešitové formě. Kostky, stačí již šestistěnné pro novou verzi pravidel, ovšem stará původní klasika se neobešla bez vychytávek jako byly 4, 8, 10 a vyjímečně i 12 a 20 stěnné kostky určené pro některé speciální hody na pravděpodobnosti, zranění u některých druhů kouzel a podobné specialitky. Papír (lépe několik), na vedení osobního deníku vašeho hrdiny, za kterého hrajete. Zde jsou napsané jeho statistiky jako je síla, životy, zkušenosti ale i vybavení, či nějaké poznámky. Také papír na kreslení map, to abyste měli lepší představu, jak dané prostředí, ať už se jedná o jeskyně, města, nebo otevřené prostory, vypadá. Logicky z toho neodmyslitelně vyplývá, že bude třeba i tužka a guma. Častokrát se stalo, že hrdina zůstal stát civět do tunelu a neviděl vůbec nic, protože jeho hráč hrabal v batohu „zatracenou“ tužku. Toliko asi k povinné výbavě.
Princip hry spočívá v tom, že se sejde parta lidí, jeden z nich se stane vypravěčem příběhů, neboli Pánem jeskyně (dále PJ) a ostatní hráči si podle pravidel určí, za jakou postavu chtějí hrát. Zvolí si rasu: elfa, člověka, trpaslíka apod. a povolání: kouzelníka, zloděje, válečníka a další. Vytvoří si osobní deníky postav a pak hrají. Na PJ čeká složitější úkol. Tento hráč nehráč musí vytvořit celý funkční svět od první částečky atomu přes stvůry a nestvůry po celá města, království, kontinenty a vdechnout jim život v podobě funkční politiky, kultury a zápletek pro hrdiny. Vypráví pak události a popisuje věci, které postavy vidí a zažívají a hráči pak reagují odpovědí: „Udělám tohle. Řeknu támhleto.“ DrD není hra odehraná za několik hodin. Jeden den je plně věnován jedné zápletce, někdy zápletka trvá i několiko hracích dní v reálném životě. Nazývejme tyto dny sezeními. Po skončení sezení se určí, kdo dostal kolik zkušeností a případně se shrne celá hra, co se líbilo, co ne a jak by se to dalo ještě okořenit.
Drd, ačkoliv má svoje pravidla, ponechává dostatek volného prostoru pro vlastní tvorbu čehokoliv. Pravidlo číslo jedna nám totiž říká: „PJ má vždycky pravdu“. Aneb jak jeden PJ říkával: „Když ti povídám, že je čtyřicet stupňů nad nulou ve stínu a ty stojíš před zmrzlou kaluží tak po ní prostě uklouzneš, jasný?!“ no a hráči nezbude, než si škrtnout pár životů za zranění, protože jeho válečník je neohrabaný a neumí padat. Kouzla, magie, nestvůry a bytosti, politická scéna i ekonomie a vůbec celý svět je plně v moci PJ. Pravidla akorát určují, kdy a jak provádět jaký hod, kterou dovednost na které úrovni smí hrdina provádět a nejen hrdina, týká se to i některých cizích postav, pokud není PJ kr…én a jde mu o vyváženou a zajímavou zábavu, která baví i hráče (pravidlo č. 2: „PJ se baví, pokud se baví i hráči), protože jinak by se na další sezení nesešli. Pravidla také pomáhají při tvorbě světa, některými návrhy jak by to mohlo být, ale v tomto směru nejsou dogmatická.
DrD je hra o fantasii a dobrodružství, mnohdy i o přátelství, nebudu přece hrát s člověkem, který mě štve, je to vynikající zábava pro vícero lidí najednou a nemusí to být ani banda ulítlejch "nerdů", jak se jim v Americe říká. Rozvíjí fantasii, paměť a v některých situacích i smysl pro logiku, strategii a základní matematické úlohy. Vřele doporučuji fanouškům počítačových RPG, fantasy literatury a lidem, kteří se rádi baví ve větším počtu.
Dračí doupě (dále jen DrD), je hra na hrdiny, takzvané RPG (Role Playing Game). Nejedná se ovšem o počítačovou hru, ačkoliv nejspíš někteří z vás slyšeli o Dungeons and Dragons online, který je zpracován do počítačové formy ve stylu MMORPG pro internetové závisláky a PC pařany. Naše DrD je v podstatě stolní hrou (deskovou se říci nedá, neboť není potřeba žádná herní deska). Potřebujete k tomu pravidla, vydávaná v sešitové formě. Kostky, stačí již šestistěnné pro novou verzi pravidel, ovšem stará původní klasika se neobešla bez vychytávek jako byly 4, 8, 10 a vyjímečně i 12 a 20 stěnné kostky určené pro některé speciální hody na pravděpodobnosti, zranění u některých druhů kouzel a podobné specialitky. Papír (lépe několik), na vedení osobního deníku vašeho hrdiny, za kterého hrajete. Zde jsou napsané jeho statistiky jako je síla, životy, zkušenosti ale i vybavení, či nějaké poznámky. Také papír na kreslení map, to abyste měli lepší představu, jak dané prostředí, ať už se jedná o jeskyně, města, nebo otevřené prostory, vypadá. Logicky z toho neodmyslitelně vyplývá, že bude třeba i tužka a guma. Častokrát se stalo, že hrdina zůstal stát civět do tunelu a neviděl vůbec nic, protože jeho hráč hrabal v batohu „zatracenou“ tužku. Toliko asi k povinné výbavě.
Princip hry spočívá v tom, že se sejde parta lidí, jeden z nich se stane vypravěčem příběhů, neboli Pánem jeskyně (dále PJ) a ostatní hráči si podle pravidel určí, za jakou postavu chtějí hrát. Zvolí si rasu: elfa, člověka, trpaslíka apod. a povolání: kouzelníka, zloděje, válečníka a další. Vytvoří si osobní deníky postav a pak hrají. Na PJ čeká složitější úkol. Tento hráč nehráč musí vytvořit celý funkční svět od první částečky atomu přes stvůry a nestvůry po celá města, království, kontinenty a vdechnout jim život v podobě funkční politiky, kultury a zápletek pro hrdiny. Vypráví pak události a popisuje věci, které postavy vidí a zažívají a hráči pak reagují odpovědí: „Udělám tohle. Řeknu támhleto.“ DrD není hra odehraná za několik hodin. Jeden den je plně věnován jedné zápletce, někdy zápletka trvá i několiko hracích dní v reálném životě. Nazývejme tyto dny sezeními. Po skončení sezení se určí, kdo dostal kolik zkušeností a případně se shrne celá hra, co se líbilo, co ne a jak by se to dalo ještě okořenit.
Drd, ačkoliv má svoje pravidla, ponechává dostatek volného prostoru pro vlastní tvorbu čehokoliv. Pravidlo číslo jedna nám totiž říká: „PJ má vždycky pravdu“. Aneb jak jeden PJ říkával: „Když ti povídám, že je čtyřicet stupňů nad nulou ve stínu a ty stojíš před zmrzlou kaluží tak po ní prostě uklouzneš, jasný?!“ no a hráči nezbude, než si škrtnout pár životů za zranění, protože jeho válečník je neohrabaný a neumí padat. Kouzla, magie, nestvůry a bytosti, politická scéna i ekonomie a vůbec celý svět je plně v moci PJ. Pravidla akorát určují, kdy a jak provádět jaký hod, kterou dovednost na které úrovni smí hrdina provádět a nejen hrdina, týká se to i některých cizích postav, pokud není PJ kr…én a jde mu o vyváženou a zajímavou zábavu, která baví i hráče (pravidlo č. 2: „PJ se baví, pokud se baví i hráči), protože jinak by se na další sezení nesešli. Pravidla také pomáhají při tvorbě světa, některými návrhy jak by to mohlo být, ale v tomto směru nejsou dogmatická.
DrD je hra o fantasii a dobrodružství, mnohdy i o přátelství, nebudu přece hrát s člověkem, který mě štve, je to vynikající zábava pro vícero lidí najednou a nemusí to být ani banda ulítlejch "nerdů", jak se jim v Americe říká. Rozvíjí fantasii, paměť a v některých situacích i smysl pro logiku, strategii a základní matematické úlohy. Vřele doporučuji fanouškům počítačových RPG, fantasy literatury a lidem, kteří se rádi baví ve větším počtu.
